Nedávno se mi přihodila taková zajímavá a u mě dosti vzácná. Běžel jsem! Ba co víc, utíkal jsem jako o závod. Samozřejmě si říkáte: Jéje, zrovna ty. Nevěříte? Věřte! Napsal jsem to takovým teenagerským akčním stylem, tak aby se slabší povahy nepolekaly toho výraziva. Víte, to bylo tak:
Já (vidíte jak se uvádím hned na prvním místě), ségra a její snoubenec jsme byli v Olomouc City v kině na Disturbii. OC je spojený s Globusem ... ségra s Filipem šli prvním vchodem ... říkám že jdu pěšky přes park ... pak mi to přišlo blbý, tak jsem jim chtěl nadběhnout, běžím globusem, týpek co zavíral obchod nechápal .... doběhnu ... mříže ... pičo zavřený celý globus, krom Olomouc City ... zkouším chodbu ... jakýsi dveře, zkouším, jedny únikový ... zavřený, vrážel jsem, nic. Běžím zpět, kolem týpka, nechápal ještě víc.
Vyběhnu ven, nikde nikdo. Běžím na zastávku, po cestě vidím jak za celým parkovištěm a tak je chodník na tramvaj a tam dvě postavy, říkám fajn, oni jsou stejně na zastávce busu. Doběhnu tam ... nikde nikdo ... aaaa piče, šli na tramvaj ... běžím za nimi ... z dálky vidím tramvaj ... přichází sms, že jedou domů ať pak napíšu, jak budu přicházet, že mají moje klíče .... valím na další zastávku - podotýkám v sandálích s mobilem a peněženkou v ruce ... dobíhám na zastávku ... za zády tramvaj ... nastupuju a konec ... necelý 2km.
Hóši, to je co.
pondělí 12. listopadu 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat